Tuningové postupy 1
- snižování vozů škoda svépomocí


Tento postup je vhodný pro všechny vozy škoda s motorem vzadu
(Š 1000MB, 1100MB, 100, 110, 110R, 105, 120, 125, 130, 135, 136, Garde, Rapid)

Úvod

Snižování těžiště vozu je jednou ze základních úprav každého sportovního automobilu  Nejedná se pouze o zlepšení vzhledu vozidla, ale zejména o zlepšení jízdních vlastností a o to nám jde na těchto stránkách především. Nižší vůz s tvrdším odpružením je stabilnější a tudíž i bezpečnější při vyšších rychlostech a v zatáčkách, navíc je i aerodynamičtější. Na druhou stranu je nutno ovšem zmínit, že tvrdší odpružení znamená nižší jízdní komfort zejména na horších komunikacích a nižší světlá výška vozu může působit na poměrně nekvalitních českých silnících a zejména mimo ně občasné problémy.

Problémem vozů škoda s motorem vzadu je zejména příliš velká světlá výška v oblasti přední nápravy. To nejenže působí neesteticky, ale společně s nízkým zatížením přední části vozu vede k nižší stabilitě při vyšších rychlostech. Použití tradičních postupů (od výměny tlumičů a pružin až po kompletní nový sportovní kit podvozku) neřeší tento problém komplexně. Tím se právě zabývá tento návod; navrhované řešení je navíc cenově i technicky nenáročné a u vozu nedochází k ireversibilním změnám jako např. při barbarském uřezáním částí pružin. Další výhodou je jeho flexibilita – člověk za mírný peníz získává de facto výškově nastavitelný podvozek.


Praktická realizace

Princip úpravy spočívá v zatížení přední nápravy závažím umístěným v zavazadlovém prostoru. Hlavní těžiště práce spočívá ve volbě a získání vhodného závaží. Jako ideální se jeví železné pláty – mají velkou hustotu a nezabírají v zavazadelníku příliš místa a navíc se při prudkém brždění nebezpečně nesmýkají. Také je možno použit kotouče z činek, ale nemáte-li k nim jednoduchý přístup, jsou obě řešení relativně cenově náročná. Použití závaží na kuchyňské a jiné váhy není příliš vhodné z titulu možnosti jejich posunu při brzdění a akceleraci.

Další vhodnými závažími jsou různé předměty ze stavebnictví – pojiva - např. pytel cementu (jež ztvrdlý seženete za dobré slovo v každých stavebninách) nebo přímo různé stavební prvky (cihly, kameny či dlaždice). Dobré jsou např. těžké betonové dlaždice zn. „teraso“ (viz. foto, jsou ty větší dlaždice), naopak cihly nejsou nejlepší (jsou relativně lehké a navíc se drolí). Z pojiv je nevhodné třeba vápno – je rovněž lehké a navíc dosti znečišťuje prostor zavazadelníku. Výhodou je, že stavební materiál je vzájemně kompatibilní a lze jej různě kombinovat.

Pro náš pokus byl použit různý stavební materiál – cihly, dlaždice „teraso“, menší betonové dlaždice a pískovec. Odhadovaná hmotnost činila cca 25kg. Před vložením byla výška horní hrany nárazníku nad vodorovnou plochou 46,7cm, po vložení poklesla na rovných 46,0 cm. Navýšením hmotnosti lze docílit dalšího snížení, pozor však na překročení maximálního dovoleného zatížení zavazadelníku daného výrobcem.

Další alternativou je zavazadelník vybetonovat. V tomto případě používejte cement pevnostní třídy 42,5 nebo 52,5 R s minimální příměsí písku. Vhodné je přidat železné pruty konstrukční oceli (roxor) a kameny. Beton je ve vozidle totiž značně namáhán. Se zabetonovaným vozidlem alespoň týden nejezděte.

Pokud nechcete zmenšovat objem zavazadelníku, je možno umístit zátěž do prostoru rezervního kola (u vozů řady 742 zespodu vozidla). Jako ideální se přímo nabízí vybetonování vnitřního prostoru disku kola, eventuelně i vnitřního prostoru pneumatiky. Méně vhodné bývá použití části ztvrdlého pytle cementu, zde by mohly nastat problémy při případné policejní kontrole (rezervní kolo je součástí povinné výbavy).

 

Použití zátěže v zavazadelníku nejen zlepšuje jízdní vlastnosti, ale i navíc zvyšuje pasivní bezpečnost vozidla a do určité míry jej zpevňuje. Jen je před instalací zkontrolovat ložnou plochu zavazadelníku z důvodu koroze (aby závaží nepropadlo skrze zavazedelník na vozovku a neohrozilo tak ostatní účastní silničního provozu).